Pohřebnictví má v rukou Ai. Nebo ne?

Ai ví o smrti skoro všechno.
Jen jí nikdy nikdo neumřel.

Zná fáze truchlení, pohřební rituály i způsoby, jakými se lidé napříč kulturami loučí. Dokáže napsat kondolenci, smuteční řeč nebo text na parte.

Jen nikdy nezvedala telefon se zprávou, kterou nechcete slyšet. Nevybírala písničku na pohřeb někoho blízkého. Nezažila chvíli, kdy musíte dělat praktická rozhodnutí a přitom byste nejraději nedělali vůbec nic.

Když jsme začali pracovat na nové značce pohřební služby PEGAS, používali jsme Ai hodně.
Jen ne tam, kde by to možná člověk čekal.

Ai byla skoro všude

Pomáhala nám poznat kategorii, projít konkurenci a zahraniční benchmarky. Hledala opakující se vzorce, oponovala hypotézám a rozšiřovala prostor možností.

Později vstoupila i do samotné tvorby a produkce:

• generované ilustrace místo generických funeral stocků,
• produktové fotografie z podkladů různé kvality (Higgsfield/ChatGPT/Gemini),
• katalog květin a portréty zaměstnanců,
• voiceover a práce s tone of voice,
• funkční prototypy digitálních služeb (Claude Code).

Co dřív znamenalo další focení, retuše, hodiny rešerší nebo týdny developmentu, šlo najednou zkoušet během hodin a dnů.

Přesto to nejdůležitější
nevymyslela

Na začátku jsme si mohli položit celkem očekávatelnou otázku:
Jak má vypadat moderní pohřební služba?

Ai by na ni dokázala nabídnout stovky odpovědí. Jenže problém byl v otázce. PEGAS nemá lidem pomáhat zařídit pohřeb. Má jim umožnit rozloučit se. S konkrétním člověkem. Konkrétním způsobem. Tak, aby rozloučení odpovídalo životu, který mu předcházel.

Zařídit → Rozloučit se.

Jednoduchý posun, který změnil perspektivu celé značky. A s ní postupně i její jazyk, design, fotografie, web a služby. Právě tohle rozhodnutí jsme Ai nepředali.

Ne proto, že neumí generovat dobré možnosti. Ale protože vygenerovat možnost a rozhodnout, která je správná, jsou dvě různé věci.

Ai umí odpovědět.
Člověk musí vědět, na co se ptát.

Během projektu se nám postupně vyjasnilo docela jednoduché rozdělení rolí:

• Ai projde stovky značek. Člověk pozná, co je relevantní pro tu jednu.
• Ai vytvoří stovky obrazů. Člověk určí, jaký pocit v nich hledá.
• Ai napíše kondolenci. Člověk rozhodne, jestli je správné ji vůbec psát.
• Ai simuluje zákazníka. Člověk ví, že simulace není výzkum.
• Ai postaví prototyp. Člověk musí vědět, jestli tu službu někdo potřebuje.

Čím déle jsme s Ai pracovali, tím méně jsme ji vnímali jako někoho, kdo má tvořit místo nás. Mnohem užitečnější byla jako někdo, kdo tvoří s námi (a celkem často i proti nám).

Vychovaný asistent.
Krmený značkou.

Ai neodstranila kreativitu.
Odstranila část jejích omezení.

Ai zmenšila vzdálenost mezi tím, co bychom chtěli udělat, a tím, co skutečně můžeme udělat. Nápady, které by dřív zastavil čas, rozpočet nebo produkce, můžeme rychle ověřit a dostat do reality. A když najednou můžeme vytvořit skoro cokoliv, o to důležitější je vědět, co má smysl vytvořit.

Kde všude nám Ai
na projektu pomohla?

Člověk × Ai není souboj

Na PEGASu jsme nechali Ai rešeršovat, oponovat, psát, kreslit, retušovat, mluvit i programovat. Některé věci udělala rychleji než my. Jiné bychom bez ní kvůli času nebo rozpočtu možná vůbec neudělali.

Ale značku za nás nevymyslela. Ani jsme to po ní nechtěli – i když ví o smrti skoro všechno. Jen jí nikdy nikdo neumřel. My zase nikdy během několika sekund neprojdeme tisíce možností. Docela dobrý důvod pracovat spolu. A vědět, kdo má nakonec říct „Tudy“.